ČESKÁ OLEŠNÁ  Loc: 49°11'31.822"  N, 15°10'12.429"E

 

STRÁNKY OSADNÍHO VÝBORU ČESKÁ OLEŠNÁ

foto Dušan Urban

čo.jpg (originál)čo1.jpg (originál)čo2.jpg (originál)čo3.jpg (originál)

Česká Olešná se nachází asi 3 km na sever od Strmilova a je místní částí Strmilova, má 227 obyvatel. V obci se nachází   obchod, do nedávné doby zde též fungovala knihovna.

Poprvé se Česká Olešná připomíná v historických pramenech v roce 1349. Patřila částí na Moravu a zůstala pak součástí Moravy až do 1.2.1949, kdy byla připojena ke zdejšímu okresu. Bývala to tvrz, kterou roku 1513 drželi bratři Hynek a Jindřich z Vydří. Po několika dalších změnách v držitelích ji roku 1563 získává Jindřich Řečický z Řečice, v letech 1608 - 19 pak Václav Koňas z Vydří. Dále se vystřídali na statku v České Olešné Adam Ostrovský ze Skalky a r. 1650 - 1750 Allmannové z Allmsteina. Roku 1810 koupil velkostatek francouzský šlechtic Josef Laboriette c.k. komorník. Baroknímu zámku z poloviny 18.století dal dnešní klasicistní podobu a založil sady (park). Před svou smrtí roku 1827 odkázal zámek hraběnce Terezii Trautmannsdorfové, která jej o 11 let později přepustila svému synu Josefovi. Ten po prožití značně nevázaného života prodal roku 1867 Českou Olešnou za 145 tisíc zlatých Karlu Lenertovi, bývalému správci lesonického panství, a druhý den se zastřelil.

Roku 1892 koupil od Lenertových dědiců velkostatek Karel Brdlík, továrník a měšťan v Počátkách. Roku 1911 vše předal svému synu Ludvíkovi a roku 1945 převzal Českou Olešnou po svém otci ing. Ludvík Brdlík. Roku 1948 byla část majetku státem rozparcelována a část předána Státním statkům. Panu ing. Brdlíkovi zůstalo ve vlastnictví 50 ha z celkového majetku. Na počátku roku 1951 pak převzal celé hospodářství i zámek stát a předal je do správy Státních statků.

Budova byla využívána jako internát ošetřovatelek dojnic a později jako ubytovací zařízení pro pracovníky lesů. V letech 1956 -1967 sloužil zámek jako Domov důchodců, pak sem byl umístěn Ústav sociální péče pro dospělé ženy, který se v roce 2000 přestěhoval do J. Hradce. Majitelem zámečku byl od r. 1995 opět pan ing. Ludvík Brdlík, v současnosti se o zámek stará rodina.

Na mostě ve vsi je kaplička z konce 18. století se sochou sv. Jana Nepomuckého, na silnici ke Strmilovu stojí kaple P. Marie s barokním oltářem také z 18. století, ke které se váže pověst.
viz. jiný odkaz na pověsti.

Obrázky 3D České Olešné

obrázky upravil do 3D - D.Urban

Tumaperk

3D pohled  

foto Petr Dvořák      obrázky upravil do 3D - D.Urban

 

je zřicenina v lesích mezi Českou Olešnou, Popelínem a  Bořetínem . Jedná se o raně renesanční zámeček, jehož nechali postavit v letech 1513-1514 bratři Hynek a Jindřich z Vydří. Po několika dalších majetkových změnách a dlouhých šlechtických dynastiích ji roku 1663 koupil Adam Ostrovský ze Skalky a v letech 1650 - 1750 jej vlastnili Allmannové z Allmsteina. Roku 1810 koupil Tumaperk francouzský šlechtic Josef Laboriette c.k. komorník.
Za jeho držení byl okolo Tumaperku, do té doby stojícího na kopci s pěkným výhledem, vysázen bukový les, v jehož prostředku dnes Tumaperk stojí.
Před svou smrtí roku 1827 odkázal zámek hraběnce Terezii Trautmannsdorfové, která jej o 11 let později přepustila svému synu Josefovi. Ten po prožití značně nevázaného života prodal Tumaperk roku 1867 za pouhých 14 tisíc zlatých Karlu Lenertovi, bývalému správci lesonického panství, a druhý den se zastřelil. V roce 1892 udeřil do Tumaperku blesk, objekt kompletně vyhořel a časem zpustl.

Kaplička u České Olešné
(podle Vl. Jirků)

 

Kaplička 3D

foto a úprava do 3D -Dušan Urban

Dva důstojníci pruské armády si zamilovali krásnou dívku z České Olešné. Dívka se nemohla rozhodnout, kterého miluje více. Po delší době se důstojníci rozhodli vyřešit vše soubojem pistolí. Povel k zahájení výstřelu měla dát ona krásná dívka mávnutím šátku.

Nadešel den souboje. Jeden z důstojníků stál se zbraní v ruce u kamene vzdáleného asi 600 metrů od místa, kde je nyní kaplička. Druhý stál na hrázi Hraničního Rybníka. Dívka stála uprostřed se šátkem v ruce, aby rozhodla o životě jednoho a smrti druhého. Mávnutím šátku však přinesla smrt oběma, neboť je výstřely zasáhly součastně.

Na památku zastřelených vojáků pak lidé postavili kapličku.

 

Jiná pověst o kapličce u České Olešné

V místech, kde kaplička stojí oral sedlák volským potahem kamenité pole. Práce byla velmi těžká po hřebeni kopce. Oráč poháněl volský potah ve spěchu bičem. Při jednom šlehu po spřežení nezasáhl zvířata, ale půdu, kterou oral, a vyoral obraz, který předtím zasáhl bičem. Práci nedokončil a obraz přivezl domů. Tam jej ukryl do dřevěné truhly mezi své nejcennější věci.

Druhý den se chystal pole doorat, než odešel na pole, chtěl si obraz znovu prohlédnout. Obraz ke svému úžasu v truhle nenašel. Odjel na pole dokončit práci a tu znovu obraz vyoral.

Na poli,kde byl obraz nalezen, postavili lidé kapličku a obraz pověsili na oltář. Při pozorné prohlídce je šlehnutí biče na obraze vidět dosud. Každou třetí neděli v srpnu se zde konají tradiční poutě, v kapli se konají bohoslužby. Lidé z vesnice i okolí se zde scházeli v hojném počtu v dobách zlých i lepších nalézt útěchu.

O hraběnce z České Olešné
(Dr. Jan Muk: Národopisné obrázky z Jindřichohradecka)



V České Olešné prý bydlela v zámku bohatá hraběnka. Když zemřela, pochovali ji na českobratrském hřbitově. Leží prý ve třech rakvích. Ve zlaté leží, zlatá je ve stříbrné a stříbrná v měděné. Jest pochována v jednom rohu českobratrského hřbitova.


O divoženkách
(z knihy Živá voda/Lidové pověsti z Čech, Moravy a Slezska - vypravuje O. Sirovátka a M. Šrámková)



O Burešově skále mezi Bořetínem a Zahrádkami se říká, že tam sídlili divoženky a láaly chlapce slovy: Pacholiště, sprav mi lopatiště, až upeču, dám ti veliké opeliště (bochník). - Jeden čeledín divoženkám spravil lopatu a dostal odměnou bochník, z kterého nemělo ubývat, pokud on sám chléb jedl. Zvědavá selka chléb ukrojila a bochník čarovné moci pozbyl.

Jednou byla v Zahrádkách i v celém okolí náramná bída a nouze. Nebyl ani kousek chleba a všude panoval hlad, nejen mezi chalupníky, ale i mezi bohatými sedláky. Tenkrát sloužil u Burešů mladý čeledín. Hospodář jej poslal k lesu orat. Oral až do večera, už jen kousek a bude s dílem hotový. Najednou mu koně zastavili. Čeledín zvedl hlavu a skoro oněměl. Před ním stála krásná panna, měla na sobě dlouhé zelené průsvitné šaty. Dlouhé vlasy jí splývaly až k patám. Promluvila zvonkovým hlasem:

Pacholiště, pacholiště,
udělej mi lopatiště,
já ti dám opeliště.

Když to dořekla, odběhla ke skále a tam se ztratila. Čeledínovi to bylo divné. Pole už nedooral, zapřáhl koně do vozu a jel ke vsi. Doma neřekl nikomu ani slovo. Přinesl si dřevo a dal se do práce. Druhého dne vzal lopatu s sebou na pole. Čekal, kdy se divoženka objeví. Jak slunce zašlo za lesy, koně se zastavili. Před ním stála žena, co s ním včera mluvila. Řekla:

Pacholiště, pacholiště,
přinesl jsi lopatiště?


Přinesl. Tady máš, cos chtěla. Podával jí lopatu. Vzala ji do rukou a odběhla do skály. Čeledín si myslel, že ho podvedla. Chtěl na ni zavolat, ale v tom už ze skály leze panna a nese v ruce pecen chleba. Podávala mu jej a řekla:

Pacholiště, pacholiště,
zde máš za své lopatiště.
Pamatuj však tato slova!
Chléb je nad stříbro a zlato.

Z lásky darovaná skýva
z pecnu nikdy neubývá;
kdo myslí na sebe pouze,
pozná brzy kletbu nouze.

Jen to dořekla, zmizela do skály. Ten pecen byl čarovný! Když z něho čeledín ukrojil, chleba neubývalo. Čeledín zapřáhl koně a jel domů. Zavolal sedláka a všem dal po krajíci. A chleba neubývalo!

Ta novina šla po celé vsi. Lidé pořád nevěřili, ale viděli čeledína, jak stojí na zápraží a krájí chleba. Hrnuli se a tlačili:Honzíčku, dej nám také z bochníčku.

Čeledín dával několik dnů rád. Potom však zpychl, a že bude chléb prodávat. Co se dalo dělat? Čeledínovi zlaťáky v kapse chrastěly, ale když prodával čtvrtému, pátému, hrozně se lekl. Z chleba mu zbyl jen skrojek. Ten snědl sám a měl po chlebě.

Litoval, naříkal, ale nic platno. Chodil kolem skály a nahlížel do otvoru, ale víla se neobjevila. Čeledín umřel v bídě a nouzi.

 

Tumaperk- je zřicenina v lesích mezi Českou Olešnou, Popelínem a  Bořetínem . Jedná se o raně renesanční zámeček, jehož nechali postavit v letech 1513-1514 bratři Hynek a Jindřich z Vydří. Po několika dalších majetkových změnách a dlouhých šlechtických dynastiích ji roku 1663 koupil Adam Ostrovský ze Skalky a v letech 1650 - 1750 jej vlastnili Allmannové z Allmsteina. Roku 1810 koupil Tumaperk francouzský šlechtic Josef Laboriette c.k. komorník.
Za jeho držení byl okolo Tumaperku, do té doby stojícího na kopci s pěkným výhledem, vysázen bukový les, v jehož prostředku dnes Tumaperk stojí.
Před svou smrtí roku 1827 odkázal zámek hraběnce Terezii Trautmannsdorfové, která jej o 11 let později přepustila svému synu Josefovi. Ten po prožití značně nevázaného života prodal Tumaperk roku 1867 za pouhých 14 tisíc zlatých Karlu Lenertovi, bývalému správci lesonického panství, a druhý den se zastřelil. V roce 1892 udeřil do Tumaperku blesk, objekt kompletně vyhořel a časem zpustl.

 


Kontakt

Osadní výbor- knihovna
Česká Olešná 378 53

Oblíbené odkazy

OSADNÍ VÝBOR

Složení zastupitelů OV Č.Olešná

Činnost osadního výboru

Zápisy ze zasedání osadního výboru

Fotokronika 

Knihovna + akce 

Firmy v obci

Vše o vodě  v obci

Strmilovské noviny

 Aktuální kurzy a počasí

 Odkazy na jiné stránky

 Plánovací kalendář

Sběrný dvůr

TOPlist